Smysl táborů
Smysl táborů pro veřejnost vidí YMCA T.S ve třech hlavních rovinách:
1. Rekreace a odpočinek
Děti tráví část svých prázdnin v příjemném, čistém a
relativně velmi komfortním prostředí, obklopeni spoustou lidí, kteří se
o ně starají. O co méně děti a jejich vedoucí musí dbát
o vlastní chod tábora, o to více času mají na hry, sport a
zábavu.
2. Socializace, výchova k samostatnosti
Děti se učí reagovat na změnu prostředí a své osobní situace.
Učí se hledat nové autority, nové kamarády a své místo v neznámém
kolektivu. V neposlední řadě se učí též správným společenským
kontaktům s opačným pohlavím. Vše (mnohdy poprvé) bez ochranných
křídel svých rodičů. Už jen toto je pro děti důležitá zkušenost a pro
mnoho z nich, především těch mladších, i silný zážitek.
Právě výchovou k samostatnosti jsou motivována táborová ustanovení
o nevhodnosti návštěv rodičů v průběhu tábora a zákazu
používání mobilních telefonů dětmi.
3. Nové podněty
Tábor dává dětem možnost vyzkoušet si činnosti, ke kterým by se
jinak těžko dostali – různé sporty, výtvarné činnosti, divadlo, zpěv,
tanec, zálesáctví, rukodělné práce a mnoho dalších. Děti se mohou
srovnávat se svými vrstevníky a objevovat svůj talent či naopak své slabé
stránky. V mnoha případech takto objevený zájem vydrží i dlouho
po táboře a může přispět k rozvoji mladé osobnosti.
Výše uvedené se bezprostředně promítá do naší činnosti na táboře. Děti ani neženeme na hranici jejich fyzických a psychických možností, ani je nenecháváme celý den „válet“ na chatkách nebo u bazénu. Snažíme se, aby jejich táborový program byl pestrý, vyvážený a zajímavý.
Samostatnou kapitolou je zákaz používání mobilních telefonů dětmi. Naprosto chápu přirozenou reakci starostlivých rodičů – „…jede na tábor tábor poprvé, dáme mu (jí) s sebou mobil, ať se nebojí … co kdyby se něco stalo …“ Pokusím se vám vysvětlit proč to není dobrý nápad:
- argument „… co kdyby se něco stalo …“
„Něco stát“ se může buď v táboře nebo mimo tábor. Zbytečnost mobilu při pobytu v táboře je zřejmá. Pokud jde oddíl mimo tábor, vedoucí mají povinnost vzít si své mobily s sebou. V nich mají uložena všechna důležitá telefonní čísla (státní orgány, vedení tábora, ostatní vedoucí apod.). Při výletech (a na táboře vůbec) nejsou plánovány žádné hry při kterých by se děti vzdalovaly od svých oddílů na větší než „rozumnou“ vzdálenost. Takže i v tomto případě je mobil u dětí zbytečný.
- argument „ …ať se na táboře nebojí …“
Děti se na táboře, kupodivu do jisté míry bez ohledu na věk, dělí na tři skupiny:
- (odhadem cca. 90%) absolvují tábor bez jakéhokoli smutnění nebo podobných problémů. Cítí se zde jako ryba ve vodě a na domov si vzpomenou jen občas.
- (cca. 9%) tábor je pro ně, především v prvních dnech, více či méně tvrdou zkouškou. Smutní po domově a nezřídka se objevují i slzy. Smutek naštěstí po několika dnech odezní a dotyční si na konci tábora mohou vychutnat vítězství nad sebou samým.
- (cca.1%) nejsou ještě pro tábor zralí. Zde se smutek nedaří zahnat ani po několika dnech a to ani intervencí vedení tábora. V tomto případě úzce spolupracujeme s rodiči a nelze vyloučit ani předčasný odjezd domů.
Absolvoval jsem jeden táborový turnus, kde byly mobily povovoleny. Takže mám mnoho vlastních, zcela konkrétních zkušeností, které říkají, že mobil nic dobrého nepřináší, ať už jeho vlastník patří do kterékoli z výše uvedených skupin. Děti daleko více potěší tradiční dopis nebo pohled. Možná i proto, že ví, že je to pro vás mnohem více práce než jenom zvednout sluchátko. Vážně!
- u skupiny 1. mobil pouze ruší, otravuje a narušuje program.
Děti víc než domů volají a píší SMS kamarádům a kamarádkám (a to
i v rámci tábora, třeba po večerce …). K tomu si připočtěte
příchozí hovory, jejichž zvonění budí všechny kolem…
Přesto, i pokud vaše dítě patří do této skupiny, nezapomeňte mu napsat alespoň několik krátkých pohledů. Ten první co možná nejdříve, ať nemusí závidět svým šťastnějším kamarádům!
- u skupin 2. a 3. mobil proti smutku naprosto nepomáhá. Naopak! Děti si rozhovorem s rodiči domov daleko více připomenou a jsou ještě mnohem smutnější! Navíc jsou tyto rozhovory pro obě strany opravdu velmi těžké… V tomto případě pište svým dětem co nejvíce. Pokud je třeba, můžete požádat i ostatní (příbuzné, kamarády…) aby napsali. Nejlépe je psát vesele nebo alespoň nikoli lítostivě. Pokud budete mít pocit, že smutek vašeho dítěte přesahuje rozumnou mez a nezmenšuje se ani po několika dnech, neváhejte zavolat přímo na tábor hlavnímu vedoucímu. Ten situaci prověří, sdělí vám, jak se jeví jemu, a domluví se s vámi na dalším postupu.